Nejstarší zpráva o Nečtinech pochází z r. 1169, když Vladislav II. daroval Johanitům Manětín "až k hranici nečtinské". Ves tehdy náležela vladykům z Nečtin, kteří měli zřejmě v místech dnešního kostela tvrz a ovládali "nečtinské zboží" až do konce 13. století, kdy jej prodali králi Václavovi II. Nečtiny se poté staly majetkem českých králů. Snad okolo  r. 1330 byla ves Nečtiny proměněna v komorní městečko, které bylo krály často zastavováno. Proto také přechází Nečtiny na Oldřicha Pluha, který byl finančníkem krále Jana Lucemburského. Ten jako držitel i blízkého Rabštejna staví asi 1 km jižně od vsi hrad nazývaný pro svou rozlehlost dříve Breitenstein (česky široký kámen). Nahrazuje jím původní menší tvrz a hrad se stává střediskem menšího panství k němuž vedle městečka patřilo i několik okolních vsí a rozsáhlé lesy. Oldřich také, snad roku 1396, získává pro Nečtiny, "ves ležící pod hradem Preitenstein", městská práva.

Nečtiny s Preitensteinem vykupuje zpět ze zástavy kralevic Karel. Dle pozdějšího zákoníku Maiestas Carolina sice neměly být již zastavovány, ale k zástavám panství, městečka či hradu docházelo i nadále.

Ze známějších držitelů můžeme jmenovat Zbyňka z Kočova, který r. 1434 nákladně opravil hrad. Při sporu s Petrem Bradou z Nekmíře byl však hrad pobořen a městečko vypáleno. Nečtiny opět poklesly na pouhou ves.

Roku 1441 získávají Nečtiny rod Gutštejnů. Obnovují hradu Preitenstein, z něhož učinili své hlavní sídlo. Po sporech s králem r.1506 se Gutštejnové bouří a jako podrobení musí za trest vrátit Nečtiny královské komoře. Teprve roku 1511, po husitských válkách zcela zničené Nečtiny, král Vladislav Jagellonský povyšuje opět na městečko, a to včetně obnovy jeho městských práv. Navíc povoluje týdenní trhy. Městečko obdrželo také vlastní znak - půlený modročervený erb s branou lemovanou dvěma věžemi stříbrné barvy. Uvnitř stojí rytíř s kopím.
Obnovené městečko Nečtiny se za Ferdinanda I. dostává opět do zástavy. Nový držitel Hanuš Pluh z Rabštejna zakládá navíc pod Preitensteinem další sídlo, které získává rovněž statut městečka.

Nečtinští však rozvoj této konkurenční osady úspěšně brzdí, takže Nové Městečko, jak se sídlo nazývá, nikdy nedosáhne důležitosti a rozvoje, jak předpokládají jeho městská práva. Po Hanušovi smrti dědí Nečtiny synovec Kašpar, kterému jsou ovšem jako zastánci Lutherova učení a vůdci poraženého vojska povstaleckých stavů r. 1547 Nečtiny konfiskovány.

V letech 1549 - 1623 vlastní nečtinský statek Gryspekové z Gryspachu. V té době je statek alodiální (svobodný, šlechtický). Historie panství je nyní spjata především s Floriánem Gryspekem, držícím od r. 1557 dědičně i hrad. Gryspekové staví pod hradní zříceninou nový renesanční zámek jako své vedlejší sídlo.

R. 1603 získává panství Bohuslav Gryspek a potvrzuje městu jeho privilegia. Navíc přidává právo svobodného obchodu s obilím, solí, železem a smolou, právo svobodného kšaftu a udělil mu v trvalé vlastnictví pivovar. R. 1610 získává mladý majitel potvrzení zmíněných výsad u Rudolfa II. a navíc je mu přidáno právo na jeden koňský trh ročně.

V období po Bílé Hoře, v r.1623, byly Nečtiny zabaveny korunou za odboj Bohuslava při povstání českých stavů proti Ferdinandovi II. Také nečtinští měšťané, horliví protestanti, utrpí velké ztráty, když přichází o všechny privilegia.

R. 1623 pak byly prodány rytíři Hertlovi z Leitersdorfu. Tomu se podaří ze zištných důvodů získat městu privilegia již v r. 1627.

Později, r. 1637, jsou Nečtiny spjaty poprvé s Kokořovci, když byly prodány Dorotě Polyxeně Kokořovské ze Žlutic (dle jiných pramenů Jiřímu Petrovi Kokořovci).

Kokořovci nutí nečtinské měšťany k vyšším robotám, ti se ale bouří. Po jejich druhém povstání jim proto odebírají i proti vůli císaře městská privilegia, a to na celých 60 let. Nečtinští neuspěli ani při velkém nevolnickém povstání roku 1680. Teprve r. 1726 městečko získává své výsady zpět, ale z obavy před jejich odejmutím ukládá nejcenější privilegia až do konce r. 1781 u plzeňské městské rady. Kokořovci ovládají panství až do r. 1799, kdy vymírají po meči.

Za jejich vlády je např. obnoven kostel sv. Anny (r. 1655-57 vybudovaný Václavem Adamem Kokořovcem), v letech 1750-52 vzniká kostel sv. Jakuba Většího ve své dnešní podobě , a to zásluhou Marie Karoliny. Možno zmínit i založení špitálu v sousedství kostela sv. Anny Josefou Kokořovskou (r. 1786) .

Rozšiřuje se i panství Nečtin, když Kokořovci zakládají r. 1670 ves Plachtín. Také se přestavuje se a rozšiřuje zámek. V jeho areálu vyrůstá pivovar (založený r.1683). V Březíně r. 1722 je vybudován barokní kostel sv. Bartoloměje.

Roku 1814 získávájí dědictví rodu Kokořovců neteře Františka Kokořovce Antonie a nakonec Josefa provdaná za Antonína Lažanského.

Nový rozkvět Nečtin nastává až po roce 1839, když je kupuje Emanuel Mensdorf- Pouilly. Jeho syn Alfons z nich vytváří rodové sídlo.

V letech 1855-58 nechávají přestavět nečtinský zámek do novogotického stylu. Rovněž je přestavěna např. renesanční radnice do barokního slohu, staví se i nový hospodářský dvůr na Hradě, který je přesunut od zámku do jeho dnešní polohy. Nedaleko obce Plachtín zakládají významnou sklářskou huť zvanou Josefinina (preitensteinská sklárna), která existuje v letech 1824-1896. Mensdorfové též zakládají r. 1841 dvě nové vsi, Leopoldov a Jedvaniny (dříve Mensdorf). Vláda feudálního rodu Mensdorfů končí rokem 1945. 

V předválečném období byly Nečtiny osídlené převážně německým obyvatelstvem. V protektorátním období jsou součástí Německé říše (Sudety).

Po 2. světové válce byly na základě Benešových dekretů původní obyvatelé vysídleni a území je postupně zalidňováno převážně českým obyvatelstvem. Rok 1945 - 1989 je obdobím socialistické vlády.

Významná data v historii Nečtin a okolí

1169 První zmínka o Nečtinech v listině krále Vladislava II. v souvislosti s darováním Manětína řádu Johanitů (členové rytířské řeholní společnosti, která působila v našich zemích od 12. století). Ves tehdy náležela vladykům z Nečtin, kteří měli zřejmě v místech dnešního kostela tvrz.

1186 První písemné zprávy o Kamenné Hoře jsou spjaty s historií Kladrubského kláštera, jemuž byla v tomto roce tato ves darována. V roce 1386 už ale patří světskému rodu Caltů z Kamenné Hory, kteří zde zřejmě vybudovali malé feudální sídlo. Dále však postupně spadá pod Toužim (poč. 16. století), poté ke Žluticím. Stejně jako nedaleký Čestětín ji v roce 1626 získávají do majetku Vřesovci, kteří je začleňují pod Brložský statek. Vše později přenechávají panství Toužimi.

1239 Dle dostupných údajů je ves Doubravice prvně zmiňována v roce 1239, a to v souvislosti s majetkem kladrubského kláštera. V její historii se následně objevuje jméno Buška Calty z Kamenné Hory, později přechází ves pod panství Štědrá, nato zase spadá pod Toužim. Kokořovci ji v době svého působení začleňují pod Žlutické panství. Teprve pak se ves připojuje k Nečtinám.

1290 Bavor z Nečtin realizuje první stavbu kostela sv. Jakuba , předchůdce dnešního kostela. Ten stával při tvrzi, ale byl zcela zničen za husitských válek. 

1321 První písemně podložené historické prameny, kde se píše o Březínu, i když se velmi pravděpodobně jedná o ves mnohem starší, středověkého původu. Až do 19. století Březín střídavě spadá pod různá panství - nečtinské, brložské či prohořské.  

1330 Založení hradu Preitensteina zásluhou Oldřicha Pluha z Rabštejna, správce Jana Lucemburského, na podporu královské moci. Celkem rozsáhlý gotický hrad je považovaný za tehdejší vojenskou stavbu.

1379 Račín -  ves, která bývala sídlem pánů Račínů, je popisována v berním rejstříku z r. 1379 jako vlastnictví několika šlechticů. Račínové pocházející z rodu Ješka měli v držení dvůr ve vsi ještě v roce 1495. Začátkem 17. století (r. 1726), patří ves pod panství Toužim a je propojena se statkem Brložcem. Později je rozdělena na dvě části: Toužimskou a Manětínskou.

1381 První zmínky o vsi Čestětín spravované menšími feudálními pány. Poté zde postupně působí Hasištejnští z Lobkovic, dále Kokořovci. Vřesovci ves propojují s Brložským statkem a následně patří Čestětín pod toužimské panství.

1396 Nečtiny, sídlo udávané "jako ves ležící pod hradem Preitenstein" povýšena na městečko.

1397 První písemné zmínky o Lešovicích se datují r. 1397. Díky výhodné poloze při potoku zde v minulosti vznikla celá řada menších výrobních aktivit. Původně byla ves tvořena pouze mlýny patřícími pod panství Nečtiny. Lešovice také jako "předměstí Nečtin" získávají r. 1511 stejná městská práva. R. 1651, v době Adama Václava Kokořovce zde byla provozována železná huť (až do 30-cátých let 18. století). V 19. století je ve vsi několik mlýnů a pil, v čp.4 byl hamr, ve vsi byla i brusírna skla.

1434 Zbyněk z Kočova nákladně opravuje a opevňuje Preitenstein, který má v zástavě, brzy je ale pobořen po sporu Zbyňka s Bradou z Nekmíře.

1441 Obnova hradu Preitenstein rodem Gutštejnů, kteří z něho učinili své hlavní sídlo. 1450-1462 Vystavěn kostel sv. Anny od Burjana I. z Gutštejna, který je opět zničen za třicetileté války.

1506 Gutštejnové se bouří proti králi a za trest musí vrátit Nečtiny královské komoře. V pol. 16. stol. Hrad je velmi zpustlý, zůstávají jen valy, příkopy, obvodová hradby a torza budov.

1511 Král Vladislav Jagellonský a povyšuje husity zničenou ves Nečtiny opět na městečko včetně obnovy jeho městských práv. Navíc povoluje týdenní trhy, městečko získává také půlený modročervený erb s branou lemovanou dvěma věžemi stříbrné barvy. Uvnitř stojí rytíř s kopím.

1511 V tomto roce rovněž vzniká původní renesanční radnice v Nečtinech, později barokně přestavěná v pol. 18 století.

1528 Hanuš Pluh z Rabštejna zakládá pod Preitensteinem ves- vlastně od prvopočátku městečko- nazývané Nové Městečko.

1534 Jan Pluh nechává vystavět druhou podobu kostela sv. Jakuba na místě původního. I ten je ovšem téměř rozpadlý, zbořen a za vlády Marie Karoliny Kokořovské v letech 1750-1752 obnoven do současné podoby.

1549  V letech 1549- 1623 vlastní Nečtinský statek Gryspekové z Gryspachu.

okolo r. 1560 Se jménem Floriána Gryspeka z Gryspachu, který Preitenstein od r. 1557 držel dědičně, je spojeno přenesení sídla z hradu do míst dnešního zámku. Kolem něho začala vznikat nevelká osada, tedy vlastně Hrad Nečtiny v dnešní poloze.

1623 Nečtiny jsou za odboj proti Ferdinandovi II. Gryspekům konfiskovány a jsou prodány Hertlovi z Leitersdorfu.

1637 Od tohoto letopočtu jsou dějiny Nečtin spjaty poprvé s Kokořovci, když byly prodány Dorotě Polyxeně Kokořovské ze Žlutic.

17.stol. Vyrůstá barokní zámecký komplex naproti hradu Preitensteinu.

1665-1657 Obnovení kostela sv. Anny přičiněním Václava Adama Kokořovce.

Okolo r. 1670 byla založena ves Plachtín, a to Ferdinandem Hroznatou Kokořovcem, který nechal podél silnice vykácet les a postavit chalupy. Noví obyvatelé měli být využiti jako pracovní síla pro nedaleký dvůr zvaný Mostek.

1679 Před radnicí vzniká barokní plastika se sv. Michalem na sloupu, okolní sochy pak jsou datovány letopočtem 1778. 

1722 Vybudování barokního kostela sv. Bartoloměje v Březíně, za Kokořovců.

1786 Založení špitálu v sousedství kostela sv. Anny Josefou Kokořovskou.

1750 Teprve nyní vzniká třetí a poslední podoba kostela sv. Jakuba Většího v Nečtinech, který se již dochoval do současnosti.

1799 Kokořovci ovládající panství přes 150 let vymírají po meči.

1814 Dědictví rodu Kokořovců získávájí neteře Františka Kokořovce Antonie a nakonec Josefa provdaná za Antonína Lažanského.

1815 Osazení barokních soch sv. Floriána a sv. Vendelína na náměstí v Nečtinech. poč.19.stol. V klasicistním slohu realizován areál hospodářského dvora na Hradě Nečtiny.